Po mnoha pokusech, úspěších a selháních jsem přišla na to, že důležitou součástí mých intuitivních kroků byla z určitého pohledu i naivita. A bez ní by to vůbec nešlo!
Mám za sebou další komplikované pracovní období a potřebuji ho přehodnotit. Už znovu jsem v pozici, kdy potřebuji fungovat jinak a řešit věci jinak. Je toho víc, je to o něco těžší, opět přichází něco nového, neprobádané a sama přemýšlím, jestli to vlastně vůbec zvládnu. Na vyhnání tohoto skeptického pocitu jsem si zavzpomínala, jak jsem začínala.
Nejprve jsem měla představu o tom, co chci. Chtěla jsem navrhovat oblečení, zároveň se tím i živit a to co nejdřív, nejlépe hned teď, okamžitě, bez špetky trpělivosti. No svět ze mě nejprve potřeboval mít silného člověka, takže mě začal cvičit a jedním ze základů byla trpělivost – hlavně v momentě, kdy na ni nebyl prostor a ani síla, ale když už nemůžete a chcete to vzdát, tehdy skutečně cvičíte a rostete … No a nejlépe se cvičí, když máte kolem sebe hodně prostoru na pohyb a na dýchání. Představte, že byste cvičili v koupelně mezi umyvadlem a vanou nebo v kuchyni mezi stolem a linkou. Myslím, že by vás čekalo hodně nárazů nebo zranění. Proto si na začátku realizace svých plánů určím, co chci a přijmu, že se může stát cokoli nepředvídané a nečekané – uvolním si prostor na cvičení, abych nenarazila, a pokud náhodou, tak aby to alespoň velmi nebolelo.
Pamatuji si, že když jsem začínala, mnoho lidí mi říkalo, že jsem odvážná. Já jsem v sobě odvahu nepociťovala, spíše jsem neměla kolem sebe postavené žádné myšlenkové bariéry (vany, linky, stoly, umyvadla: D), což ale neznamená, že se postupem času žádné překážky nevyskytly. Měla jsem jen nějaké určité plány, které celkem fungovaly, ale po jejich ukončení jsem se často zvykla zaseknout. Nebylo to ani tak vlastním přičiněním, spíše život mi nějak přesměroval cestu. Stále mi to dělá.
Může to znít zvláštně a celkem by mě zajímalo, jak v životě fungujete vy ostatní – tvůrci i zákazníci, ale já se orientuji na základě toho populárního “vnitřního hlasu”, který je často v rozporu s realistickým pohledem na věc, díky čemuž se občas dostávám do konfliktu například s (blízkými) lidmi, kteří mi chtějí poradit, co mám dělat. Takže k naslouchání své intuice si ráda přizvu naivitu, ať to komukoliv připadá jakkoli nesmyslné. Do toho občas přidám i zdravou tvrdohlavost. Přestože po mnoha zkušenostech jsem už přirozeně racionálnější a opatrnější, nikdy nepřestávám věřit, že mé plány (můj smysl života) se vydaří. Alespoň síla vůle na jednotku.
Šaty z obrázků naleznete ZDE.
Mária Reváková